Řešení pro e-shopy, Stojí za pozornost

Delikt, neochota či neproškolenost personálu?

Minulý víkend svými teplotami těsně nad hranicí nuly nepřál výletům, tak jsem po zdravotní procházce strávil sobotu doma, v teple. Raději se ani neptejte jak, ale přihodilo se, že jsem se pročítal tiskovými zprávami České obchodní inspekce.

Konkrétně zprávou za rok 2017, ve které se ČOI chlubí svými úspěchy na poli pokutování nekalých obchodních praktik. Ve znalosti příslušných zákonů jsem laik, ale znepokojila mě tato věta ve zprávě:

ve 214 případech prodejci nevydali doklad o zakoupení výrobku ani na žádost, nebo byl vydán doklad o zakoupení výrobku, ale bez stanovených náležitostí; také při prodeji některých použitých nebo upravovaných výrobků nebyla tato skutečnost uvedena v dokladu o zakoupení (§ 16)

uctenky

Naneštěstí není zřejmé, kolik případů skutečně představuje první část (nevydání dokladu) proti druhé části (vydání závadného dokladu). S prosycením informačních technologií celým světem nákupu a prodeje mi ovšem není zřejmé, jak při použití elektronické pokladny může v dnešní době k takovým událostem docházet. Vždyť i my, v Poski.com, jsme pečlivě nastudovali, které údaje musí být na účtence, když byla zavedena povinnost hlásit platby kartou do EET.

Pochybuji tedy, že profesionálové v oboru pokladen přehlédnou tyto vcelku významné detaily. Když nakoupíte v supermarketu, tak krásně vidíte i důvod této automatizace v praxi. Pokladních je mnoho a řetězce s náborovými akcemi nepřestávají. Tedy software, který je ve svých povinnostech „proškolen“ je i lepší investice, než školit v legislativních nárocích každého zaměstnance. Není to pokladní, která rozhoduje o účtence, ale samotná pokladna bez ptaní vydá doklad se všemi náležitostmi. Ani zákazník nemá na daný proces valný vliv – jednou se rozhodl nakoupit, tak si účtenku buď převezme do ruky, nebo ji najde položenou na svém zakoupeném zboží.

 

Kde je chyba?

Ptám se tedy sebe, co vlastně je příčinou těchto 214 pochybení prodejců? Jak přijde osoba u pokladny k tomu nápadu, že je rozumné nevydat účtenku. Navíc, když o to kupující zvlášť požádá. ČOI si pochopitelně myslí, že zde šlo o tak závažné případy, že je nelze připsat náhodě či třeba zásahu vyšší moci – šlo pochybení, které měl prodávající možnost ovlivnit.

Odhlédnu od těch případů, kdy prostě někdo má v plánu hotovost shrábnout do kapsy. Mnohem závažnější jsou dle mého názoru případy, kdy jde o laxnost. A to buď na úrovni jednotlivých pracovníků (když je vypisování účtenek namáhavé), nebo na úrovni vedení (když pracovníci nebyli vhodně proškoleni k tomu, co mají na účtenku psát).

Možná si říkáte, že nyní se v článku zasadím o to, aby takových lidí bylo více. Přece jen jak je vidět z příkladu supermarketu, vede to k agresivnímu nasazení výpočetní techniky, a tedy více práce pro mne samotného.

Potřeba se vzdělávat a pracovat na svých kompetencích

Já chci ale naopak upozornit na to, že lidstvo bude potřebovat, aby se naopak každý zapojil a rozšiřoval své vzdělání a kompetence. Pokud někdo není kompetentnější ve své práci než stroj, může očekávat, že bude tím strojem nahrazen – a to tím způsobem, že někdo vyrobí stroj, který stejnou práci bude vykonávat s polovičními náklady. Víme o profesích, které jsou definovány tak úzce, že je to postihne bez ohledu na kvalitu pracovníků. Sedmi miliardám lidí tedy nezbude nic jiného, než se více proškolit a vynalézt profese nové, ve kterých ukáží v čem mají navrch proti strojům. Zkuste se tedy zítra v práci zamyslet nad tím, co činí Vaši profesi nenahraditelnou.

Ani nevím, jak se mi to stalo, ale už rovnou vidím, co napadne naše marketingové pracovníky. Tak raději zasáhnu preventivně.

Tedy pokud si myslíte, že umíte něco víc než stroje tak dobře, že byste se tím chtěli pochlubit, dejte nám vědět a my Vám pomůžeme sdělit to světu. A možná si za to i nechat zaplatit.

Autorem článku je  Ing. Jakub Macek.

Komentáře