Existuje záruka na software?

Kolega se u nás ve firmě v minulém týdnu podělil o zajímavý článek na téma “Proč nedávat záruku na software”.
Autor v něm rozebírá některé důvody, proč je záruka na kvalitu běžného softwarového díla nepraktická pro obě strany, a že je běžné, že je software bez záruky. Nabízí také alternativní způsob zaručení, že předané softwarové dílo takzvaně “dělá co má”.

Autor v článku zmiňuje pár myšlenek, které se dle mého názoru vyplatí zvýraznit.

Komplexita softwaru

První z nich je komplexita softwaru. Mezi lidmi je rozšířená rozšířená fikce o intuitivnosti (čehokoliv), ovšem intuitivní software neexistuje o nic víc než intuitivní mamut. Mezi intuitivní aktivity bych zahrnul například kojení, ale těžko bude někdo argumentovat, že lidé mají vrozenou schopnost řídit auto či tvořit tabulky v Excelu. Všechno toto jsou předané zkušenosti. V těch naopak lidé vynikají nad všemi ostatními živočišnými druhy – tedy schopností předávat si zkušenosti nepřímo. Nebo chcete-li, umíme číst manuály. To ovšem neznamená, že by to někoho kdovíjak bavilo.

Opravdu dodržujeme manuály?

A pak pochopitelně další kapitola sama pro sebe je dodržování těchto manuálů. Věřím, že naprostá většina z nás byla konfrontována s promokavostí obuvi přímým zážitkem – tedy střetem s deštěm, kaluží, případně smolaři tímto způsobem. Když se tu obuv pokusíte vrátit do obchodu, tak vám řeknou, že v návodu je jasně napsáno, že není odolná vůči vodě a že jediný druh bot, u kterých je to (při správném použití) garantováno, jsou gumáky.

Software se zárukou?

Další významná myšlenka bylo to, že se zárukou de-facto výrobce stává pojišťovnou. Oni totiž i existují výrobci softwaru, co záruku dávají. Vyrábějí software v našich autech, pračkách a chladničkách. Tito výrobci pochopitelně nechtějí být pojišťovnami, takže si pojištění zakoupí od skutečné pojišťovny. A ta po nich požaduje nějaké doklady, které indikují kvalitu softwaru. Stejně jako při životním pojištění projdete zdravotní prohlídkou (která ovšem není garancí, že jste stoprocentní zdraví), tak podobně to lze dělat i u softwaru.

Má to ale několik zásadních úskalí. Vezměte si, jaké máte možnost ovládání u chladničky (tedy potenciálních možností, kde se to může pokazit). Když si odhadnete poměrem počet ovládacích prvků chladničky a auta, tak by podle toho mohla i sedět cena. Zkuste si teď představit, kolik by tímto způsobem stál e-shop na WordPressu, zmiňovaný v článku. U aut se není čemu divit – na software, který není možné opravovat za provozu, je třeba kvalifikace jiného stupně. Pro ukázku nabízím jeden možná (ale jistě ne jediný) indikátor, a to inzeráty pracovních pozic – zde první a druhý inzerát při hledání “embedded vývojář Ostrava”. Zvolil jsem Ostravu, protože je to domácí město naší firmy, ať je zřejmé, že to netáhnou nahoru životní náklady v Praze.

Proto se většina softwaru dodává bez záruky – protože chcete začít podnikat, ne čekat na prohlídky a pojištění, platit miliony a číst deset návodů o rozsahu Bible.

(Bonusové ponaučení z příkladu aut a chladniček – čím méně toho software dělá, tím méně se toho může pokazit.)

Ing. Jakub Macek